Když my, čeští učitelé fyziky, o prázdninách neexperimentujeme, “odskočíme” si alespoň někam – třeba na 1500 km vzdálený jih Francie – abychom mohli nějaký ten experiment pozorovat.

Cílem naší červencové učitelské výpravy byl ITER – International Thermonuclear Experimental Reactor, ale též latinsky cesta. Pod hradem Cadarache na ploše 40 ha se nachází komplex budov, výrobních hal a stavba objektu pro samotný reaktor – tokamak, který bude vysoký 3,5 “Eiffelovky”. (La tour Eiffel = 300 m. Je to speciální francouzská délková jednotka :)) Jde o impozantní, mezinárodní (účastní se EU, Čína, Rusko, Indie, Japonsko, Jižní Korea a USA) a po ISS druhý nejdražší vědecký projekt, jenž má ověřit možnost výroby elektrické energie získáváním tepla z reakce  slučování  lehkých jader. Reakce má probíhat opakovaně ve 400 sekundových pulsech. V jednom pulsu se sloučí při teplotě  100 milionů °C  0,5 g směsi deutheria a tritia (plazma). Uvolní se teplo, o které zde jde, za vzniku helia  a proudu neutronů, které se zachytí v masivní betonové obálce. Měl by být prvním tokamakem, který z paliva získá více tepla, než sám spotřebuje. Získání prvního plazmatu se předpokládá v roce 2025. A proč tak drahý a náročný experiment? Fúzní jaderná elektrárna by byla bezpečná, bez negativních vlivů na životní prostředí a s reálně nevyčerpatelným zdrojem paliva.

Cestou do ITERU jsme se ještě zastavili v Grenoblu, kde jsme absolvovali neméně zajímavou exkurzi v Evropském synchrotronovém zařízení ESRF.  Zjednodušeně lze říci, že se jedná o opravdu silný zdroj rtg zářen umožňující nejrůznější experimenty z mnoha vědních oborů.

Mgr. Eva Kratochvílová