11. května, přesně po dvou měsících, během nichž bylo také Gymnázium pod Svatou Horou bez studentů, se alespoň někteří pomalu a za dodržení všech nařízení a hygienických opatření do budovy vrací. Jedná se o maturanty, kteří se v rámci své přípravy na tento životní mezník rozhodli využít nabízených konzultací. Avšak zavřené dveře a prázdné učebny neznamenají zastavení vzdělávání a školního života jako takového. Jen se ty aktivity přesunuly ze tříd, kabinetů a chodeb do virtuálního prostředí.

Už ve čtvrtek 19. 3. absolvovali vyučující webinář věnovaný možnostem a využití Microsoft Teams, aplikace z balíku Office 365. A od dalších dnů již postupně docházelo k růstu online hodin nejrůznějších předmětů, a to až do současné podoby.

Pro distanční výuku využíváme jak emailovou komunikaci, tak prostředí Microsoft Teams, OneNote, nástroje OneDrive nebo Moodle. Online probíhají také porady a do virtuálního prostředí se přenesla také obhajoba ročníkových prací, které od října zpracovávali studenti tříd 5. A a 3. C. Událost, na kterou se všichni studenti velmi pečlivě připravovali a která byla původně naplánována na 11. března, se konala 7. května. Své práce studenti obhajovali před pěti tříčlennými komisemi. Bez ohledu na trému a skutečnost, že zřejmě pro všechny z nich (nebo alespoň pro valnou většinu) to byla první zkušenost jak z hlediska obsahu, tak i z hlediska zvolené formy obhajob, výborné výsledky svědčí o tom, že studenti nepodcenili přípravu a dokázali se s touto situací poprat.

Je zcela zřejmé, že uzavření škol a přesun výuky z prezenční formy do podoby distanční má více negativ než pozitiv. Když se však zaměříme na to, co dobrého lze z této situace získat, příklady se jistě najdou. V prvé řadě je to obrovský rozvoj využití moderních technologií, který, troufám si tvrdit, pocítil jak každý vyučující, tak i každý student. Z hlediska studentů je třeba jednoznačně zdůraznit posílení autonomie v učení a také převzetí odpovědnosti za vlastní vzdělávání. To je bezesporu dovednost, která se studentům do budoucna neztratí. Vždyť i současné trendy v organizaci vysokoškolského vzdělávání zřetelně ukazují přesun těžiště výuky z prezenční formy směrem k distanční. Schopnost zorganizovat si čas, efektivně si uspořádat práci a naplánovat plnění úkolů studenti jistě ocení. Rozhodně se jim neztratí ani osvojená pravidla emailové komunikace, kterou řada z nich do této doby využívala jen minimálně.

Nechci být příliš skeptický a s vědomím všeho zlého, co daná situace přinesla se však musím zeptat – dostali by studenti takovou školu života, pokud by se život ve školách nezastavil?

Jakub Konečný