Poslední dny letošního května jsme měli možnost strávit nedaleko na jihu obdivováním krásy rakouského Salcburku a německého Berchtesgadenu, nejjihovýchodnějšího městečka v Bavorsku. Výpravu jsme započali ve čtvrtek 30. května velmi brzy ráno. Po téměř pohodové cestě jsme ještě dopoledne dorazili do Mozartova rodného města. Tehdy začala naše celodenní pěší túra po památkách.

Zhlédli jsme všechny kostely i katedrálu, především však rodný dům Wolfganga Amadea Mozarta, na jehož jméno zde narazíte prakticky na každém rohu. Do kolečka jsme prošli celé město, a viděli tudíž všechny pamětihodnosti.

Na pevnost Hohensalzburg, tyčící se nad městem, jež překrásně obklopují Alpy, jsme naštěstí nemuseli šlapat pěšky, ale vyvezli jsme se zubačkou. S českým výkladem jsme na pevnosti vystoupali na nejvyšší věž, odkud jsme si mohli celé město prohlédnout jako na dlani. Po úspěšném zdolání pevnosti i přilehlých muzeí jsme opět vyrazili do ulic. Tentokráte za účelem nákupu suvenýrů a dárečků. S radostí jsme nakoupili proslavené Mozartovy koule, a to pro jednou konečně ty pravé. V ulicích se zde ten den proháněla překrásná historická autíčka, která poutala pozornost nejen mužských zástupců v naší skupině. Naši celodenní pěší túru jsme ukončili v zahradách zámku Mirabell, kde si všichni s radostí našli svoji lavičku. Poté jsme se organizovaně odebrali na druhou stranu města, odkud nás autobus dovezl na hotel. Jazykové dovednosti zdejšího personálu byly bohužel omezeny pouze na němčinu, proto mělo mnoho z nás legrační příhody spojené s objednáváním v tamější restauraci. Nejmenovaný student vehementně odpověděl číšnici, že chce zaplatit „zusammen“ za 11 lidí u stolu, načež na něj číšnice hodila udivený pohlede a přinesla účet. Poté, co jsme všechno pečlivě propočítali, obdržela paní servírka opět s udiveným pohledem hrst plnou mincí. Na českou výpravu v tomto hotelu asi jen tak nezapomenou.

Druhý den jsme vyrazili směrem k německému městečku Berchtesgaden, které v minulosti neslavně proslavil Adolf Hitler, který si zde zřídil své letní sídlo, tzv. Orlí hnízdo. Na něj jsme se bohužel nemohli jet podívat, důvodem bylo stávající lavinové nebezpečí. Místo toho jsme se projeli překrásně tichými lodičkami po krásném jezeře Königsee. Na druhém břehu jsme ochutnali místní rybí speciality a navštívili kostelík svatého Bartoloměje. Mnohem větší kostel jsme posléze navštívili i na nejstarším místě v samotném Berchtesgadenu. Nejmilejším momentem toho dne však zůstává setkání s česky mluvícím Němcem, který nám vyprávěl o své radosti z postřehnutí češtiny v německých ulicích, i když návštěva solného dolu s parádními skluzavkami a důlním vláčkem tomu silně konkuruje.

Celý výlet byl skutečně velmi přínosný a zajímavý. Kromě využití jazykových dovedností jsme měli možnost spatřit další zajímavý kousek světa. Barbora Vacková, 4. A