V neděli 24. února vyrazila skupinka šesti studentek pod dohledem paní učitelky Noskové a pana učitele Pahoreckého daleko na sever. Cílem bylo finské městečko Utajärvi, ne až tak moc vzdálené od polárního kruhu. 

Hned v pondělí po krátké prohlídce tamější školy jsme začali pracovat, resp. jsme se snažily (na rozdíl od některých jižanských kolegů). Vzhledem k tomu, že tématem projektu jsou „Skills for Future Working Life“ dostali jsme za úkol vytvořit vlastní podnikání, které jsme v pátek prezentovali. Vítěz získal rovný milion eur (bohužel jen imaginárních). 

Mimo práci na projektu jsme se také věnovali usilovnému poznávání této zamrzlé země. Navštívili jsme nedaleký geopark Rokua, kde jsme si vyzkoušeli mimo jiné i chůzi na sněžnicích a večer jsme si mohli odpočinout v nedalekém Rokua SPA. Ve středu jsme se mohli vyfotit se Santou Clausem v jeho vesničce v městě Rovaniemi, největší dojem v nás však zřejmě zanechal ten pocit, že jsme mohli být za polárním kruhem. Ve čtvrtek jsme navštívili univerzitu v Oulu, kde si každý z nás vybral okruh podle svého gusta. V mém případě to byly přírodní vědy, a proto jsem se mohla podívat mimo jiné třeba do chemické laboratoře. Odpoledne jsme se opět vrátili k tématu, protože na programu byl psaný další workshop.

Samozřejmě nesmělo chybět nakupování. To, co se nám ale poštěstilo při návratu, bylo překrásné. Z okna autobusu jsme zahlédli polární záři! Paní učitelka energicky zastavila autobus, resp. poprosila pana řidiče, a ostatní cizinci na nás udiveně hleděli nechápajíce co se děje. I oni pak ale byli neskutečně nadšení stejně jako my. V pátek jsme opět usilovně pracovali na svých business plánech a pomalu ale jistě se připravovali na závěrečnou prezentaci. I když jsme nevyhráli všichni, porazili jsme vlastní trému, což se počítá. Týden uběhl jako voda a my stály na parkovišti ve městě Muhos (kde nás bydlelo pět ze šesti) a smutně se loučily s našimi úžasnými hostitelkami. Kdo ví, jestli se třeba ještě někdy potkáme…

Celý týden byl plný nezapomenutelných zážitků, ale i nových zkušeností a poznatků. Mimo jiné jsme se také dozvěděly hodně samy o sobě. Co se angličtiny týče, tak mohu hrdě prohlásit, že chvilku trvalo, než jsme si opět zvykly na svou mateřštinu. Týden ve Finsku nebyl sice týdnem historických památek, jaké naši kolegové obdivovali ve Španělsku nebo Řecku, resp. budou obdivovat v Itálii, ale byl nádherným týdnem plných nevšedních zážitků a cenných zkušeností. Takže tedy: „Näkemiin Suomi!“

Barbora Vacková