Hlavní strana Pro rodiče Výuka společenských věd v praxi

Výuka společenských věd v praxi

Thumbnail imageO tom, že výuka „v terénu“ se nemusí týkat pouze přírodních věd se v pondělí 30. října 2017 přesvědčili studenti 3.C a 5.A, kteří se zúčastnili dvou jednání na úseku trestněprávním Okresního soudu v Příbrami. V roli veřejnosti měli studenti možnost pozorovat nejen průběh obou jednání (v první věci se jednalo o dokazování s odročením, ve druhé věci šlo o hlavní líčení s přednesením závěrečných řečí a vyhlášením rozsudku), ale mohli si také ověřit fungování celé řady procesních i věcných postupů, o nichž se v předmětu základy společenských věd učili.

V neposlední řadě pak mohli pozorovat práci soudce, státních zástupců i obhájců, což těm, kteří chtějí po maturitě pokračovat ve studiu na právnické fakultě, jistě poskytlo celou řadu zajímavých podnětů k přemýšlení a poodhalilo podstatu jednotlivých funkcí. Naše velké poděkování patří panu Mgr. Miloslavu Boudníkovi, předsedovi Okresního soudu v Příbrami, který nejen tuto návštěvu umožnil, ale po ukončení obou jednání ještě věnoval studentům svůj čas, a umožnil jim tak bezprostřední reflexi toho, čemu byli po celý den přítomni. Je nepochybné, že tato forma výuky, která v sobě zahrnuje prvky projektové metody i zážitkové pedagogiky, je pro studenty přínosná a užitečná, dříve osvojené teoretické znalosti se propojili s praxí, která navíc měla výrazný preventivní charakter.

 

 

Reflexe studentů společenskovědního semináře ve 3. ročníku, z nichž je patrné, že na každého působila atmosféra soudní síně a jednání jinak.

„Bylo velmi zajímavé sledovat soudní řízení, které se netýkalo mě (Tím nechci říct, že se mě někdy nějaké týkalo). Je zajímavé, jak nějací lidé reagují, když jsou před soudem, a čeho jsou někdy schopný, když užívají třeba drogy.“

„Po nevydařeném pokusu o návštěvu z minulého školního roku jsem ráda, že se na nás letos usmálo štěstí a my se mohli zúčastnit soudního procesu. Byla to jedinečná příležitost vidět naučené teorie v praxi s daleko větším efektem, než kdyby nám vyučující jen pustili film či nějakou soudní reportáž. Atmosféra soudní síně se totiž nedá napodobit, to člověk musí zažít – a lavice pro veřejnost je určitě pohodlnější než ta pro obžalovaného, ačkoliv je fakticky vzato úplně stejná.“

„Byl to můj úplně první, kde jsem byla přítomna. Předtím jsem to slyšela pouze z vyprávění nebo z filmů a seriálů. První věc, která mě překvapila, bylo velké množství soudních síní. Myslela jsem, že je maximálně pět soudních síní. Také mě překvapilo málo místa v soudní síni, představovala jsem si ji mnohem větší. (…) Po soudu jsem nad tím vším přemýšlela a nikdy bych se tam dostat nechtěla. Myslím, že na každého to působilo jinak. Pro mě to bylo především poučné. V budoucnu bych se tam chtěla znovu podívat, samozřejmě jako divák.“