Podzimní variace

 

Podzim je pro mě červená,

ne hnědá, zlatá, zelená.

Zář šípků, slunce při západu,

za rubíny hlohu

otáčím svou hlavu.

Z jeřabin šňůra korálků

rozzáří svět už na dálku.

Pro mě je podzim červená,

ne žlutá, zlatá, zelená.

 

* * *

Šel jsem tmavou ulicí,

za mnou temná postava

a pes zuby cenící.

Byla to jen sousedka,

co chrastila klíči

a s ní fenka bázlivá,

Asta štěkající.

Dali jsme se do řeči,

došli jsme až domů,

na podzim je brzy tma,

děsí i hlas zvonů.

 

* * *

Orion mi z výšky kyne

a na dálku

zdraví milou Polárku.

Je to předvoj paní Zimy,

bojíme se všichni rýmy.

A po tmavé obloze

prchá Podzim ve voze.

 

 

Tomáš Vaňata, 2. A