Maska

 

S černým mrakem nade mnou,

jdu s hlavou vztyčenou.

Bolest schovaná za úsměvem

a slzy překryté make-upem.

 

Slzy, jež mne doprovázejí,

rudé za noci osamocení,

skleněné po hodině ranní,

uschnou, ale nikdy se nevzdají.

 

Bolest, kterou v sobě dusím,

Neodejde, ale překonat ji musím.

Neustále na rukou jizvy zanechává,

už mi asi žádnou šanci nedává.

 

Linh Nguyen Khanh, 1. A