Vysvědčení naše vs. našich předků

V úterý 31. 1.  jsme si my, studenti maturitních ročníků, předávání našich posledních pololetních vysvědčení ozvláštnili, dostali jsme je totiž v příbramském archivu.

Na úvod nám paní ředitelka Smolová vyprávěla o historii školství na Příbramsku, o tom, jaké měli naši předkové možnosti. Mnohé z těch, kteří ještě nevědí kam po maturitě, zaujala například průkazka žebráka. Škoda, že dnes už to neexistuje… Vyprávěla nám také o osudech některých studentů a učitelů za okupace, všem známý příběh o studentu gymnázia Antonínu Stočesovi a řediteli Josefu Lukešovi, nebo také o tom, že za minulého režimu se vždy našel nějaký pouze na svůj profit hledící udavač. Dále jsme si mohli prohlédnout třídní katalogy, někteří tam dokonce našli své předky, také jsme viděli listinu od Karla IV. - učiněný poklad.

Následně se přešlo k tomu hlavnímu – dostali jsme naše vysvědčení, někdo byl spokojený více, někdo méně, ale tak to bylo, je a bude. Hlavní je, že jsme všichni zdraví a máme se rádi, není-liž pravda?

Nejdůležitější, co jsme si ten den odnesli, bylo ponaučení, že člověk má studovat to, co ho baví, a ne to, z čeho má sice velký zisk, ale nulové potěšení.

Michaela  Němcová, 6. A