Studenti se vydali poznávat Petrohrad

Ve středu 31. srpna, den před začátkem nového školního roku, se vydalo 12 studentů z různých tříd 1. – 4. ročníku naší školy na více jak dva tisíce kilometrů dlouhou cestu. Jejím cílem bylo ruské severní hlavní město – Petrohrad.

A protože bylo na trase tam i zpět plánováno několik zastávek, kromě Benátek severu či okna do Evropy (jak se Petrohradu někdy také říká) navštívili městečko Marijampole, litevské hlavní město Vilnius, horu křížů, lotyšské lázně Jurmala, Rigu nebo národní park nebo třeba ruské historické provinciální město Pskov. Během čtyř dnů v Petrohradu měli studenti možnosti vidět poustu krásných a zajímavých míst, dech beroucích paláců a jedinečných památek přímo ve městě i jeho bezprostředním okolí.

 

Patrik Broum, 4. A

Než jsme se vůbec dostali do Benátek severu, stihli jsme navštívit spoustu měst i v jiných státech. Naše první zastávka byla Marijampole. Poměrně moderní město se spoustou obchodů a rozlehlým parkem, kde se dalo příjemně posedět pod stromem ve stínu. Hotel, ve kterém jsme byli ubytováni, byl nově zrekonstruovaný a sám za sebe musím říct, že se mi líbil asi nejvíce. Velký pokoj s velikou koupelnou. Měkké postele a dost místa na všechny naše věci. Zde jsme přenocovali a pokračovali jsme dále.
Cestou k další zastávce jsme navštívili i Horu křížů. Samozřejmě bychom to nebyli my, kdybychom se tam šli jenom podívat. Jako jediní jsme koupili kříž, ale ne obyčejný. Malý křížek by nebyl vidět, vzali jsme ten největší, který jsme viděli, a šli ho zabodnout k ostatním. Třeba nám tenhle kříž přinese štěstí, kdo ví.
V hlavě mi ale opravdu zůstalo jenom jedno místo. A tím bylo právě pietní místo obětí blokády v Leningradu. Když jsem se procházel a věděl, že vedle mě je téměř milion mrtvých lidí, tak jsem se cítil opravdu podivně. Vyvolávalo to ve mně smutek, a když jsem si představil, jak strašné to pro všechny obyvatele muselo být, šel mi mráz po zádech.

Karolína Petráňová, 3. A

Je pravda, že všechna různá muzea, katedrály, kostely a všechny ostatní památky, jsou super. Dozvěděla jsem se spousty nových věcí z historie, architektury, ale ta energie v centru města mě uchvátila a to se stačí jen koukat. Lidi tam jsou vlastně úplně odlišní, i když jsme stejný druh. Když to nějak shrnu, uvědomila jsem si, jak moc je důležité poznávat nové věci a cestovat. Pokud máte takovou možnost, nepropásněte ji a „chyťte příležitost za pačesy!” Celý výlet jsem si moc užila a za to vděčím především panu profesorovi Konečnému a svým spolužákům, kteří se tam stali mými přáteli!

Catherine Schön, 3. A

Všechny tři státy mě překvapily ve všech směrech. Je to jiná kultura, jiný svět. Jeden z největších zážitků celkově byla návštěva Hory křížů v Litvě. Jsou tam postaveny tisíce křížů, které tam umisťují sami návštěvníci. Byla tam silná atmosféra, která se vůbec nedá popsat.
Dalším státem, který jsme v Pobaltí navštívili, bylo Lotyšsko.
Cílem naší cesty byl Petrohrad, který byl naprosto jedinečný. Nejvíce mne ohromila Katedrála sv. Izáka a Jekatěrinský palác.
Byli jsme skvělá parta lidí, bez kterých bych si zájezd tolik neužila.

Marie Soukupová, 3. C

Zhruba před rokem se mi spolužačka svěřila, že jim pan učitel na ruštině nabízel zájezd do Petrohradu. Ihned se mi vybavila má teta, se kterou jsem měla nedávno menší hádku. Byla jsem zastánkyní toho názoru, že Praha je nejspíš nejkrásnější město na světě. V té době jsem už leckteré evropské metropole měla prochozené, a tak jsem si byla jistá, že mi nemůže oponovat. Ona mi ale odpověděla, že jsem jistě neviděla Petrohrad. Když jsem jako správný Evropan opovrhovačně nakrčila nos, začala vyprávět o magickém otevírání mostů uprostřed noci, palácích pozlacených od základů ke střechám, o děsivé, ale dech beroucí blokádě města, které se ubránilo nacistům.
Zda jsem se rozhodla vyrazit na dlouhou cestu přes polovinu Evropy kvůli jedné hádce? Jistě. Zda jsem nakonec uspěla se svým argumentem? Nikoli. Když jsem spolu s jedenácti spolužáky nastupovala u příbramského akvaparku do autobusu, nemohla jsem ani v nejmenším být připravena na vše, co jsme v Petrohradě zažili.
Za čtyřdenní dobu našeho pobytu přímo v srdci historického centra Petrohradu jsme, věřím, viděli vše, co stálo za zhlédnutí. Ani jsme nezavítali do obrovsky rozlehlé socialisticky vystavěné šedé oblasti, která centrum obklopuje. Snad to máme brát jako štěstí spíš než zklamání. Necítím potřebu se do tohoto města kdy vracet, ale ať už kvůli jeho okázalé honosnosti či kvůli skvělé společnosti, kterou mi byli jak spolužáci, tak studenti Gymnázia Legionářů Příbram a Sedlčanského gymnázia, se na zájezd ohlížím jako na skvělou vzpomínku a zkušenost. Všem proto doporučuji!

Jana Budilová, 3. C

Nejsem tím typem člověka, jenž by mohl strávit hodiny času procházením památek, řekla bych, že jsem přesným opakem. Proto se pro mě zájezd stal spíše neuvěřitelně silnou vzpomínkou na skupinu lidí, co mi deset dní dovolovala být takovou, jaká jsem bez jakéhokoliv odsuzování.
Viděli jsme spoustu zajímavých věcí, navštívili mnoho míst. Věřím, že každý z nás si odnesl to, co si odnést chtěl – fotografie, informace, vzpomínky, dojmy. A stejně tak jsem si i já přivezla spoustu chvil, na které ráda vzpomínám, několik přátel a pár suvenýrů (nacpat do skříně na nádobí 8 nových hrnečků není úplně legrace).
Myslím, že mi nikdo nebude mít za zlé, když jménem celé skupiny poděkuji cestovní kanceláři, řidičům a ostatním kantorům. Největší díky bych však chtěla věnovat našemu ruštináři panu Konečnému, za pevné nervy, odhodlání a vytrvalost – děkujeme a slibujeme, že na další zájezd s námi můžete počítat!

Ve středu 31. srpna, den před začátkem nového školního roku, se vydalo 12 studentů z různých tříd 1. – 4. ročníku naší školy na více jak dva tisíce kilometrů dlouhou cestu. Jejím cílem bylo ruské severní hlavní město – Petrohrad.